Jedněm napověz...

Marek Řezanka

Byla jednou lehká žena,

která nechala se pást.

Nábožensky založená

prodá matku i svou vlast.

Tahle žena často sténá,

nikdy zkrátka nemá dost.

Jako svatá chce být ctěna,

i když neví, co je ctnost.

Dělá, že je velká dáma.

jistým dá, když chtějí, hned.

Když chce jiný, dělá drama,

a je chladná jako jed.

Je to zvláštní prostitutka:

Zaplatí jí též i ten,

jehož ji to praštit nutká,

za to že byl podveden.

I ten, jemuž nikdy nedá,

vydržovat musí ji.

Škaredá je jako středa.

slyšet ji, to ubíjí.

Tomu dá, kdo k správným patří,

na nesprávné bere bič.

Pasáci jsou její bratři.

Kdo nepase, musí pryč.

Pravidelně s těmi lehá,

kteří tvoří zvláštní řád,

z něhož ztratila se něha.

Dogma zbylo, napořád.

Je to nenasytná mrcha,

po chudých chce stále víc.

Marně před ní kdekdo prchá,

je královnou pijavic.

Jedny uráží jen vkuse,

ponižuje, zas a zas.

Někdo říct to bude muset,

ať dominu vezme ďas.

Jaké je zde poučení?

Každé svinstvo má svou mez.

Pannou žádná děvka není:

Hlupákovi napověz...

Když média selžou…

Slovenská vládní koalice vedená Robertem Ficem (Směr) opakovaně kritizovala Rozhlas a televizi Slovenska (RTVS). Přichází s návrhem na její zrušení a nahrazení novou institucí s novým vedením. Tento záměr vyvolal velké pobouření v České televizi, která si hned pospíšila s podporou slovenských mainstreamových médií.

 Českou televizi by ovšem více než situace na Slovensku mělo trápit, jak ona sama dlouhodobě (ne)informuje České občany. Zvláště, když mají být opět zvýšeny koncesionářské poplatky. Fialova koalice dělá vše pro to, aby tyto poplatky zvedla.

 Bakalář Lipavský již delší dobu šíří dezinformaci, že prohraje-li Ukrajina válku, Rusko napadne Českou republiku. Toto je ničím podložená hysterie, která je ale mainstreamovými médii šířena.

 Petr Drulák v rozhovoru pro Parlamentní listy (Radima Panenku) dne 28. 2. 2024 jasně uvedl: „Propagandistická mašina NATO běží na plné obrátky. To, že se náš náčelník generálního štábu objevuje v médiích mnohem častěji než kdokoliv z jeho předchůdců, není náhoda. To stejné vidíme i v ostatních členských státech NATO, proto si dovoluji tvrdit, že je to koordinovaná akce a nikoli úlet jednoho generála. Je tu část nadnárodního hlubokého státu, která válku připravuje a jak jsem naznačoval, obávám se, že už mohou být připravené i operace pod falešnou vlajkou, která nás do té války mohou zatáhnout. Rusko podle mého soudu v tuhle chvíli na takové válce zájem nemá. Oni chtějí dosáhnout určitého uspořádání Ukrajiny, které je pro Zelenského kliku zatím nepřijatelné, ale nemyslím, že by Rusové měli zájem ovládat celou Ukrajinu a už vůbec nic nenaznačuje, že by měli zájem pokračovat dál na západ.“

 Vzhledem k vývoji války na Ukrajině, která se porážce blíží každým dnem více, bychom se měli zaměřit na to, jak nás Česká televize od roku 2022 o tomto konfliktu zpravovala. Cílem tohoto textu není analyzovat její pořady a zpravodajství – to koneckonců může kdokoli sám, stačí navštívit archivy jejích pořadů.

Měli bychom si shrnout, jak by dnes vypadal svět, kdyby to, čím nás krmila a krmí mainstreamová média (Česká televize, Forum 24, atp.), byla pravda:

1) V. Putin je již téměř dva roky mrtvý. Trpěl rakovinou, AIDS a demencí. Nebyl schopen se pohnout. 2) Rusko prohrálo válku s Ukrajinou během 1. – 3. měsíců konfliktu. Došla mu munice, žádné jaderné ani moderní zbraně nemá, disponuje jen lopatkami, pračkami a lopuchem – ale i ten mu došel. 3) Mrtvý Putin byl navíc svržen. Nemá žádnou domácí podporu. 4) Celý svět včetně Číny, Indie a afrického kontinentu se spojil proti Putinovi. 5) Ekonomické sankce Rusko zcela položily. Slavíme tak velké vítězství. Česká televize, děkujeme za tohle si jistě zasloužíš zvýšení koncesionářských poplatků...

Česká televize i Český rozhlas dlouhodobě budovaly ve svých divácích a posluchačích pocit, že Rusko musí válku na Ukrajině prohrát – a že se tak stane brzy.

 Za odstrašující příklad dezinformování lze zmínit seniorního analytika Bezpečnostního centra Evropské hodnoty Martina Svárovského (KDU-ČSL). Ten 6. 4. 2022 tvrdil: „Nevím, jaký vojenský stratég vyvodil cokoli z toho, že Rusko vyhraje. Rusko je těsně před porážkou. Chtěl bych ty vojenské stratégy vidět – a předpokládám, že tady jsou.“

Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby tento „expert“ nyní s vážnou tváří vykládal, jak se ono „dávno poražené“ Rusko chystá vrhnout na Českou republiku. To tvrdí toliko Fialův kabinet, aby se udržel u moci – neboť pravdou je, že Fialova vláda vsadila vše na jednu kartu – vítězství Ukrajiny nad Ruskem. Tomu obětovala český sociální systém, české zdravotnictví či průmysl a zemědělství. Prohra Ukrajiny je tedy především prohrou Fialovy politiky.

 Je nejvyšší čas, abychom se mohli na naše média spolehnout, že nás informují – a ne, že námi manipulují. Jsem přesvědčen, že za to, co Česká televize předvedla v letech 2022-2024, si zaslouží jediné: Zrušení koncesionářských poplatků za hrubé selhání v roli veřejnoprávního média – a totální proměnu v médium informující, a nikoli indoktrinační, kterým je v současnosti.

Mainstreamová média se u nás vehementně snaží zpochybnit argument ohledně nerozšiřování NATO na východ. Prý nic takového nikdy nezaznělo. Kdo bude toliko používat Google, najde jediné – že prý takový slib nikdy nikomu nedal – a je to hoax. Omyl – realita je poněkud jiná:

Milan Syruček 17. 5. 2022 publikoval stať „Sliby roztály jako loňský sníh“, v níž čerpal z dokumentů, které mu poslal americký Národní bezpečnostní archiv, s nímž už léta spolupracuje. Tento nevládní orgán dbá na to, aby se zveřejnily všechny vládní dokumenty, u nichž vypršela doba utajení:

„První konkrétní ujištění západních vůdců o NATO byla vyřčena 31. ledna 1990, kdy západoněmecký ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher zahájil nabídku velkým veřejným projevem v bavorském Tutzingu o sjednocení Německa. Velvyslanectví USA v Bonnu informovalo Washington, že Genscher dal jasně najevo, „že změny ve východní Evropě a německý sjednocovací proces nesměji vest k porušeni sovětských bezpečnostních zájmů‟. Proto by NATO mělo vyloučit…‚rozšiřovaní svého území směrem na východ, tj. jeho přibližování k sovětským hranicím.‟ Bonnská depeše také zaznamenala Genscherův návrh vynechat východoněmecké území z vojenských struktur NATO i ve sjednoceném Německu.

Například 6. února 1990, když se Genscher setkal s britským ministrem zahraničí Douglasem Hurdem, britský záznam ukázal, že Genscher řekl: „Rusové musí mít určitou jistotu, že pokud například polská vláda jednoho dne vystoupí z Varšavské smlouvy, příští den nevstoupí do NATO.‟

Poté, co se Baker setkal s Genscherem na své cestě k diskusi se Sověty, zopakoval přesně Genscherovu formulaci na svém setkání s ministrem zahraničí Eduardem Ševardnadzem 9. února 1990; a co je ještě důležitější, tváří v tvář Gorbačovovi.

Ne jednou, ale třikrát Baker na schůzce 9. února 1990 opakoval s Gorbačovem vzorec „ani jeden palec na východ‟. 

 Ještě v březnu 1991 podle deníku britského velvyslance v Moskvě britský premiér John Major osobně ujistil Gorbačova: Nemluvíme o posilování NATO; když se následně sovětský ministr obrany maršál Dmitrij Jazov zeptal premiéra Majora na zájem východoevropských vůdců o členství v NATO, britský vůdce odpověděl: ,,Nic takového se nestane´´.

Když ruští zástupci Nejvyššího sovětu přijeli do Bruselu, aby se seznámili s NATO a setkali se s generálním tajemníkem NATO Manfredem Wörnerem v červenci 1991, Wörner řekl Rusům: „Neměli bychom dovolit (…) izolaci SSSR od evropského společenství.‟ Podle ruského memoranda o rozhovoru „Worner zdůraznil, že Rada NATO a on jsou proti rozšiřování NATO‟ (13 ze 16 členů NATO podporuje tento názor).

Gorbačov tak byl ještě před rozpadem Sovětského svazu mnohokrát ujištěn, že Západ neohrožuje jeho bezpečnost a nerozšiřuje NATO.“

Nabízené záruky v průběhu roku 1990 a do roku 1991 o ochraně sovětských bezpečnostních zájmů a začlenění SSSR do nových evropských bezpečnostních struktur nejsou zaneseny ve smlouvách, ale v četných memorandech o rozhovorech mezi Sověty a nejvyššími západními partnery (Genscher, Kohl, Baker, Gates, Bush, Mitterrand, Thatcherová, Major, Wörner a další). 

 Vidíme tedy, že nás média záměrně obelhávají.

„Musíme si jasně říct, že se Rusko a Spojené státy v devadesátých letech dohodly na tom, že se NATO nebude posouvat dál na východ. A NATO se posouvá až na ruské hranice“, prohlásil ve vysílání Rádia Impuls předseda poslaneckého klubu SPD Fiala.

Bezpečnostní analytik Milan Mikulecký okamžitě přispěchal s ujištěním, že: „Žádný takový slib prostě nebyl.“

Radim Fiala si však při své argumentaci spletl Gorbačova s Putinem – to by se stávat nemělo. Jakékoli nepřesnosti v argumentaci opozice bohužel nahrávají mainstreamovým lžím.

 Na základě toho, co dlouhodobě přinášejí mainstreamová média, nemá průměrný občan šanci utvořit si reálný obraz skutečností, a tedy se kompetentně rozhodovat. Z mainstreamových médií se nedozví, že éra ekonomicky propojeného světa skončila. Že nastává boom zemí tvořících skupinu BRICS, která se rozšířila o další členy – a k dalšímu jejímu rozšíření v brzké budoucnosti nejspíše dojde. Že Rusko není v žádném případě v izolaci, neboť je členem tohoto sdružení. Do izolace se dostává naopak takzvaný Západ, jenž je od tohoto ekonomického vývoje odtržen. Kolem možného bankrotu Spojených států amerických se chodí po špičkách, stejně jako kolem smrti Johna Barnetta, bývalého manažera kvality v továrně společnosti Boeing na letadla typu 787 Dreamliner. Opakovaně upozorňoval na závažné problémy – a s firmou vedl soudní spor. Údajně spáchal sebevraždu.

„Oznamovatel byl nalezen mrtvý ve svém pickupu na hotelovém parkovišti v Charlestonu v Jižní Karolíně 9. března, ve stejný den ráno, kdy měl uzavřít soukromé svědectví v soudním sporu proti tryskové společnosti, kde pracoval většinu své kariéry. … Policejní zpráva také poznamenala, že Barnettův řidičský průkaz byl stále v jeho pokoji, když byl následující ráno nalezen s průstřelem hlavy a pistolí v ruce.“

„Ty se nebojíš?“, zeptala se Barnetta krátce před smrtí rodinná známá, křestním jménem Jennifer. „Ne, nebojím se, ale pokud se mi něco stane, není to sebevražda“, odpověděl jí. „Vím, že nespáchal sebevraždu. Ani náhodou. Příliš miloval život. Miloval svou rodinu příliš. Miloval své bratry příliš moc na to, aby je podrobil tomu, čím právě teď procházejí“, podotýká paní Jennifer.

Když v Rusku údajně vypadl z okna nemocnice předseda správní rady a viceprezident ropného koncernu Lukoil, Ravil Maganov, mainstreamová média okamžitě o sebevraždě pochybovala. V Barnettově případu je to ani na vteřinu nenapadne.

 Mainstreamová média opakovaně zamlčují výročí 15. 3. 1939. Německá nacistická minulost se již nějak nehodí. O protektorátu má být ticho po pěšině. Stejně jako o tom, jak v třicátých letech Západ podporoval Hitlera, aby porazil Sovětský svaz. Co nám tento postup dnes jen může připomínat?  

 Požadujme, aby média plnila svou službu. To znamená, aby co nejobjektivněji informovala – a poskytovala maximum dostupných informací. Jejich náplní nemá být šíření „správného názoru“, ale vytvoření předpokladů pro to, aby si svůj názor mohl učinit každý občan svobodně sám. A aby mohl čelit snahám některých evropských představitelů, kteří nyní nevědí, jak nahnat občany svých zemí do zničující války, ke které za jistých okolností nikdy nemuselo dojít.